Jak se starat o děti, když se rodiče rozejdou

Rozchod partnerů, kteří mají společné děti, je vždy náročný. Nejen pro ně, ale především pro děti. Je tedy důležité, aby byla péče o děti po rozchodu řešena co nejšetrněji.

Pokud se rodiče rozejdou, je nutné určit formu péče o děti. Toto rozhodnutí často náleží soudu, ale je také brána v úvahu domluva mezi rodiči. Pokud rodiče nejsou manželé, mohou se domluvit sami, bez zásahu třetí osoby. Pokud však rodiče nedosáhnou dohody, nebo byli manželé, musí rozhodnout soud.

Ještě před rozvodem je třeba podat návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí na dobu po rozvodu. Tento návrh je podáván k soudu, v jehož okrese má dítě své trvalé bydliště. S jeho sepsáním může pomoci advokát nebo pracovník orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ale i samotný rodič si ho může sepsat. Je však nutné uvést požadovanou formu péče a navrhovanou výši alimentů.

Soudce poté zohledňuje především zájmy dítěte. Měl by se zajímat nejen o přání dětí, ale také o jejich vztah k oběma rodičům a případně i sourozencům. Důležité jsou také schopnosti rodičů v oblasti výchovy dětí a způsob, jakým se rodič podílel na výchově v období před rozchodem.

Výlučná péče jednoho z rodičů

Nejčastější formou péče, kterou vidíme ve více než 90 % případů, je výlučná péče jednoho z rodičů. Jde o systém, kdy je dítě svěřeno jednomu z rodičů, zatímco druhý má určenou vyživovací povinnost a rozsah styku s dítětem.

Střídavá péče

Střídavá péče je forma výchovy, kdy dítě střídavě žije s každým z rodičů. Intervaly jsou určeny dle dohody – může se jednat například o týdny nebo měsíce. Čas strávený s každým z rodičů bývá obvykle podobný, ale existují i střídavé péče, kdy jeden z rodičů pečuje o děti během všedních dnů, zatímco druhý pouze o víkendy.

Výhodou této formy péče je dostatečný kontakt dítěte s oběma rodiči, kteří se nadále podílejí na jeho výchově. Proto střídavou péči doporučuje většina odborníků tam, kde je to možné. Je však vyžadován zájem obou rodičů o dítě, schopnost alespoň základní domluvy mezi rodiči a samozřejmě také možnost zajistit dítěti odpovídající zázemí. Je také nutné, aby střídavá péče nenarušila běžný režim dětí, tedy například školní docházku, návštěvu zájmových kroužků nebo kontakt s přáteli.

A jak je to u střídavé péče s vyživovací povinností? Pokud mají rodiče přibližně stejné příjmy, může soud rozhodnout o zrušení vzájemného zasílání alimentů. Pokud jsou však příjmy rodičů rozdílné, je rodiči s vyšším příjmem vyměřeno výživné.

Společná péče

Pokud je dohodnuta společná péče, oba rodiče se nadále podílejí na osobní péči o dítě, a to stejným dílem. Ani jednomu z nich nejsou stanoveny žádné povinnosti nebo práva. Rodiče prostě pečují o dítě beze změny. Ačkoliv by se mohlo zdát, že pro děti je tato forma péče úplně nejlepší, v praxi se s ní setkáváme jen velmi zřídka. Je zde totiž vyžadována opravdu stoprocentní schopnost domluvy mezi rodiči. Společná péče je tak doporučována spíše u starších dětí, které nesdílí domácnost s rodiči, a případně také tam, kde rodiče nadále žijí v jedné domácnosti a nemají mezi sebou žádné neshody.

Svěření do péče jiné osoby

Méně častou, ale možnou formou péče, je svěření dětí do péče jiné osoby. Tento způsob je využíván v případech, kdy soud neshledá ani jednoho z rodičů způsobilým k péči o dítě. Následně je tedy určena osoba, která o dítě bude po rozvodu rodičů pečovat. Pokud jsou k dispozici příbuzní nebo jiné blízké osoby, které projeví zájem o dítě pečovat, dostávají obvykle přednost před jinými osobami. Rodičům je poté stanoveno výživné, které jsou povinni zasílat osobě pečující o dítě.

Frekvence forem péče